Klíčové události od května 2003:
V květnu 2004 Ministerstvo zahraničních věcí
vyjádřilo své stanovisko, podle kterého
Článek 2 Dohody o zákazu nášlapných min
nezakazuje miny s nástražnými čidly (jejichž
použití může mít neočekávané
následky). Ministerstvo však vyjádřilo ochotu diskutovat
otázku zákazu těchto min v rámci Úmluvy o
konvenčních zbraních nebo v rámci Dohody o
zákazu nášlapných min.
Klíčové události od roku 1999:
Česká republika ratifikovala Dohodu o zákazu
nášlapných min 26. října 1999 a 1. dubna 2000 se
stala členským státem této Dohody.
Odpovídající národní legislativa vstoupila
v platnost 3. prosince 1999 a zároveň byly stanoveny
trestní sankce, postihující porušení Dohody.
Zásoby nášlapných min (324 412 kusů) byly
zničeny 15. června 2001 tzn. ve velkém předstihu před
termínem (1. dubna 2004) stanoveném Dohodou.
Odminovací práce v bývalém vojenském
prostoru Mladá byly dokončeny v červnu 2000 a
v bývalém vojenském prostoru Ralsko v březnu
2004. V květnu 2001 a v květnu 2003 byly české
proti-vozidlové miny PD-Mi-PK s nástražným
drátem vystavovány na mezinárodním zbrojním
veletrhu, což mohlo být možné porušení
Dohody o zákazu nášlapných min. Česká
republika skladuje proti-vozidlové miny
s nástražnými čidly, což je podle
názoru International Campaign to Ban Landmines (ICBL)
porušení Dohody o zákazu nášlapných
min.
Politika zákazu nášlapných min
Česká republika podepsala Dohodu o zákazu
nášlapných min 3. prosince 1997 a ratifikovala ji 26.
října 1999. Členským státem Dohody se ČR
stala 1. dubna 2000. Trestní sankce, postihující
porušení Dohody dle Článku 9 této dohody,
vstoupily v platnost 3. prosince
1999.[1] Česká republika
publikovala 3. května 2004 svou v pořadí již
šestou transparentní Zprávu dle Článku 7
Dohody.[2]
Česká republika se účastnila všech
přípravných setkání v rámci
Ottawského procesu, která předcházela vzniku Dohody o
zákazu nášlapných min. ČR se pravidelně
účastní výročních setkání
členských států a meziročních
setkání od roku 1999. Na Pátém setkání
členských států v září 2003
česká delegace uvedla, že „světa bez
nášlapných min lze dosáhnout pouze
globální implementací Dohody o zákazu
nášlapných min. Česká delegace dále
nabídla „české zkušenosti a technologie při
spolupráci s ostatními členskými státy Dohody
k dosažení tohoto
cíle“.[3] V prosinci
2003 hlasovala Česká republika pro rezoluci
Generálního shromáždění OSN 58/53,
která vyzývá ke globální implementaci Dohody
o zákazu nášlapných min. Česká republika
hlasovala od roku 1996 pro každou rezoluci Generálního
shromáždění OSN, která podporovala zákaz
nášlapných min.
Česká republika se pouze zřídka
zúčastňovala rozsáhlých debat, které mezi
s sebou vedli zástupci členských států. Tyto
debaty se týkaly následujících otázek:
interpretace a implementace podle Článků 1, 2 a 3,
společné vojenské operace členských a
ne-členských států, skladování a doprava
nášlapných min v zahraničí, legalita
proti-vozidlových min s citlivými rozbuškami a
proti-manipulačními čidly, množství
nášlapných min povolené pro výcvik.
S ohledem na Článek 1 Ministerstvo zahraničních
věcí jednoduše uvedlo, že Česká republika
„plně respektuje...zákaz použití...stejně
jako povinnost neasistovat, nepodporovat a nenavádět kohokoli
k činnostem, které jsou zakázány
členským státům podle
Úmluvy.“[4] Ministerstvo
obrany deklarovalo, že „použití a transport
nášlapných min na území České
republiky je ve všech aspektech
ilegální.“[5]
Proti-vozidlové miny s citlivými rozbuškami a
proti-manipulačními čidly
ICBL vyjádřila znepokojení nad faktem, že
některé české proti-vozidlové miny
(především ty s nástražnými čidly)
mohou být použity jako proti-pěchotní
nášlapné miny. Podle názoru ICBL by se na tyto miny
měla vztahovat Dohoda o zákazu nášlapných min.
Ministerstvo obrany potvrdilo, že tři typy českých
proti-vozidlových min (PT-Mi, PT-Mi-P a PT-Mi-U) mohou být
použity s výsuvnou rozbuškou a že
proti-vozidlová mina PD-Mi-PK může být použita
s nástražným
drátem.[6] V březnu
2000 navíc Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo,
že ”české podniky dodávají
armádě ČR dalekonosné střely, vybavené
proti-tankovými minami, které jsou opatřeny
elektronickým zařízením proti
vyzvednutí.“[7]
Na Pátém setkání členských
států v září 2003, vyjádřila
česká delegace své stanovisko, podle kterého
Článek 2 Dohody „nezakazuje citlivé rozbušky,
které mohou mít nezamýšlené účinky.
S vědomím rozdílnosti názorů na tuto
problematiku je však Česká republika přesto
připravena prozkoumat otázku zákazu podobných min
v rámci Skupiny vládních expertů Úmluvy o
konvenčních zbraních. Jestliže jsou však
členské státy Dohody o zákazu
nášlapných min toho názoru, že je
vhodnější diskutovat tuto problematiku v rámci
tohoto fóra, nebudeme
proti.“[8]
V květnu 2004 Ministerstvo zahraničních
věcí zopakovalo své stanovisko, že Článek 2
Dohody „nezakazuje citlivé rozbušky, které mohou
mít nezamýšlené účinky. Paragraf 1 tohoto
článku definuje proti-pěchotní miny jako miny,
konstruované tak, aby vybuchly při styku
s člověkem... . Každá „ne-pěchotní
mina“ může být aktivována kontaktem
s člověkem.“[9]
Toto prohlášení bylo odpovědí na
žádost Landmine Monitoru o komentář faktu, že na
zbrojním veletrhu IDET v Brně byla nabízena
česká proti-vozidlová mina PD-Mi-PK
s nástražným
drátem.[10] Ministerstvo
dále doplnilo, že PD-Mi-PK „není navržena,
zamýšlena ani užívána jako mina, která by
mohla být aktivována
člověkem.“[11] Ve
svém vyjádření k podobné epizodě
z května 2001 Ministerstvo zahraničních věcí
uvedlo, že nepovažuje použití proti-vozidlových min
s nástražným drátem za porušení
Dohody o zákazu nášlapných
min.[12]
Česká delegace v září 2003 potvrdila,
že „zastaralé proti-vozidlové miny“ byly
staženy z výzbroje a nahrazeny novějšími
zařízeními, jak bylo oznámeno již na
Čtvrtém setkání členských
států v září
2002.[13] V květnu 2004
Ministerstvo zahraničních věcí deklarovalo, že
Česká republika plánuje do roku 2007 zničit zhruba
470 000 min.[14]
Čeští představitelé neuvedli, které typy
proti-vozidlových min budou staženy z výzbroje.
Česká republika je členským státem
Úmluvy o konvenčních zbraních (CCW) a jejího
Doplňujícího protokolu II. Česká republika vydala
15. října 2003 zprávu dle Článku 13
Doplňujícího protokolu II. a v listopadu 2003 se
zúčastnila Páté výroční konference
členských států Protokolu. V minulých letech
se těchto zasedání účastnila pravidelně a
pravidelně také zveřejňovala výše
zmíněné zprávy. Česká republika
také vyjádřila podporu novému Protokolu V.,
který se týká nevybuchlé válečné
munice a podpořila návrhy, týkající se
„jiných než proti-pěchotních
nášlapných
min.“[15]
V roce 2001 vznikla společná pracovní skupina
při Ministerstvu obrany a Ministerstvu zahraničních
věcí a ad hoc pracovní skupina při Ministerstvu obrany.
Úkolem těchto skupin je řešit záležitosti
spojené s Dohodou o zákazu nášlapných min
a Úmluvou o konvenčních zbraních. Ministerstvo
zahraničních věcí v květnu 2004 neuvedlo
žádné konkrétní výsledky práce
těchto skupin a aktuální zprávy dle
Článků 7 a 13 se o těchto skupinách také
nezmiňovaly.[16]
Produkce a transport
Česká republika zdědila kapacity pro výrobu min po
bývalém Československu, které patřilo
k významným producentům a exportérům
nášlapných min. Československé zbrojovky
vyráběly deset druhů nášlapných min,
které byly exportovány nejméně do dvanácti
zemí.[17] Výroba min
skončila v roce 1989 a dva výrobní provozy byly
transformovány na jiný typ
produkce.[18] Moratorium na
převoz nášlapných min bylo vyhlášeno
v roce 1994 a v roce 1997 se stalo
permanentním.[19] Toto
moratorium bylo posléze nahrazeno Dohodou o zákazu
nášlapných min.
Skladování a destrukce nášlapných min
Celková zásoba nášlapných min
v České republice ke dni, kdy vstoupila v platnost Dohoda
o zákazu nášlapných min, představovala
327 845 kusů (celkem se zde vyskytovaly tři typy
min).[20] Program
zničení zásob nášlapných min byl
schválen 23. května 1998 a dokončen 15. června 2001
– celkem bylo zničeno 324 412
min.[21] Proces zničení
byl dokončen ve velkém předstihu před termínem,
stanoveným Dohodou (1. duben 2004).
Na konci roku 2003 deklarovala Česká republika vlastnictví
4 849 kusů nášlapných min (tzn. stejný
počet jako v roce 2001), z toho vyplývá, že
žádné nášlapné miny nebyly zneužity
k zakázaným
účelům.[22]
Ministerstvo obrany vysvětlilo, že původním
záměrem bylo využít miny pro trénink
pyrotechniků a testy nových odminovacích
zařízení, k čemuž však nedošlo a
miny jsou nyní používány ad hoc například
pro trénink zacházení s výbušnými
materiály.[23]
Ministerstvo zahraničních věcí ČR informovalo
v červnu 2003 Landmine Monitor, že Česká republika
nevlastní žádnou “proti-pěchotní,
směrovou, tříštivou munici, včetně munice typu
Claymore.“[24]
Nášlapné miny/UXO a odminovací práce
Ve Zprávě dle Článku 7 pro rok 2003 Česká
republika uvedla, že na jejím území nejsou
žádné zaminované (nebo ze zaminování
podezřelé) oblasti. Nicméně dvě oblasti byly
kontaminovány nevybuchlou municí nejprve v průběhu
nacistické okupace za druhé světové války a
poté za sovětské okupace.
Odminování vojenského prostoru Ralsko bylo
dokončeno 31. března 2004. Během čtvrté fáze
odminovacích prací v průběhu roku 2003 bylo na 350
hektarech nalezeno zhruba 5000 kusů nevybuchlé munice (UXO) –
převážně malých zbraní a munice – a
následně zničeno.
[25] Vojenský prostor Ralsko
byl kontaminován v průměru 15 kusy UXO na jeden
hektar.[26] Odminování
vojenského prostoru Mladá bylo dokončeno v červnu
2000.[27]
Nevybuchlá munice z druhé světové války
byla nalezena také v jiných částech
České republiky, ačkoli Ministerstvo zahraničních
věcí uvedlo, že v roce 2003 nebyla nalezena
žádná UXO.[28]
V roce 2002 bylo nalezeno 5 949 min, ručních
granátů a projektilů. Dále bylo nalezeno a zničeno
více jak 26 000 kusů jiných druhů
UXO.[29]
Financování odminovacích operací a asistence
V roce 2003 poskytla Česká republika 301 757
amerických dolarů na financování odminovacích
operací. Tato částka zahrnovala 50 000 amerických
dolarů pro International Trust Fund for Demining and Mine Victims
Assistance (ITF), které byly použity na odminovací operace
v Bosně a Hercegovině, Albánii a Srbsku a
Černé Hoře.[30]
Dále bylo v rámci této částky
věnováno 200 000 korun iniciativě „Trees Instead of
Mines“ v Libanonu, 1 600 000 korun Geneva International
Centre for Humanitarian Demining (GICHD), 1 962 216 korun UN Voluntary
Trust Fund a 3 000 000 korun Mezinárodnímu výboru
Červeného kříže „na odminovací operace
a pomoc obětem.“[31]
V roce 2004 se Česká republika chystá znovu
věnovat 50 000 amerických dolarů ITF, 1 600 000
korun GICHD a 2 500 000 korun UN Voluntary Trust
Fund.[32]
Před rokem 2003 věnovala Česká republika 278 000
amerických dolarů na odminovací operace po celém
světě. V roce 1999 věnovala ČR 107 000
amerických dolarů ITF a v období 2000 -2002
věnovala Česká republika ITF každoročně
50 000 amerických dolarů. V období 2001-2002
věnovala Česká republika 10 000 amerických
dolarů programu NATO Partnerství pro mír na
zničení zásob nášlapných min
v Albánii a zároveň poskytla dvě
„odminovací zařízení KMT 6“
v hodnotě 310 000 korun libanonské
vládě.[33]
Menší dary byly věnovány na odminovací operace
před rokem 1999.[34]
V průběhu roku 2003 pokračovaly české
jednotky v Kosovu – vedle svých ostatních úkolů
- v odminovacích operacích tak jako
v předešlých
letech.[35] V roce 2002 a
v předešlých letech se české jednotky
podílely na podobných operacích v Bosně a
Hercegovině.
Oběti nášlapných min/UXO a pomoc
postiženým
Na rozdíl od předešlých let nedošlo v roce
2003 v České republice k žádným
obětem v souvislosti s nášlapnými minami nebo
nevybuchlou municí.[36] Mezi
lety 1999 a 2002 bylo zabito 12 a zraněno 40 osob následkem styku
s nevybuchlou municí: 2 mrtví a 10 zraněných
v roce 2002; 4 mrtví a 1 zraněný v roce 2001; 3
mrtví a 14 zraněných v roce 2000; 3 mrtví a 15
zraněných v roce 1999. V roce 2001 Ministerstvo obrany
odhadovalo, že od roku 1960 bylo nevybuchlou municí nebo
nášlapnými minami postiženo (zabito či
zraněno) 200 až 300
lidí.[37]
Podle informací české armády nedošlo u
příslušníků českých vojenských
misí v zahraničí v období 1999-2003
k žádným obětem v souvislosti
s nášlapnými minami nebo UXO.
Zdravotní pojištění je v ČR povinné,
hradí náklady na léčbu a poskytuje kompenzace
v případě ztráty
příjmu.[38]
[1] Viz Ladmine Monitor Report 2000, str.
624. [2] Viz Zpráva dle
Článku 7 vydaná 3. května 2004 (pro
kalendářní rok 2003); 30. dubna (pro
kalendářní rok 2002); 3. května 2002 (pro
kalendářní rok 2001); 30. června 2001 (pro období
do 30. června 2001); 30. dubna 2001 (pro období do 30. dubna 2001);
15. srpna 2000 ( pro období do 1. července
2000). [3] Prohlášení
České republiky, Páté setkání
členských států, Bangkok, 16. září
2003. [4] Dopis Jiřího Svobody,
Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27.
března 2003; viz také Landmine Monitor Report 2002, str. 223. Toto
prohlášení modifikují
předcházející stanovisko, že „pouhá
spoluúčast“ by neměla české zaměstnance
vystavit soudnímu stíhání. Viz Ladmine Monitor 2001,
str. 676 [5] Rozhovor
s podplukovníkem Richardem Máchou, Oddělení
strategického plánování, Ministerstvo obrany, Praha,
6. března 2002. V květnu 2004 si Landmine Monitor
vyžádal potvrzení tohoto
prohlášení. [6] Na
setkání Mezinárodního výboru
Červeného kříže v březnu 2001
zástupce české armády uvedl, že
proti-vozidlové miny s nástražným drátem
nejsou používány v rámci armádního
výcviku. [7] Dopis Alexandra
Slabého, Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních
věcí, 31. března 2000 [8]
Prohlášení České republiky, Páté
setkání členských států, 16.
září 2003, str. 222-223, viz také Landmine Monitor
Report 2001, str. 678 [9] Dopis Ivo
Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo
zahraničních věcí, 27. května
2004 [10] Německá iniciativa
za zákaz nášlapných min, „Česká
zbrojovka je podezřelá z porušení Ottawské
konvence,“ www.landmine.de, 6.
května 2003 [11] Dopis Ivo
Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo
zahraničních věcí, 27. května
2004 [12] Viz Landmine Monitor Report
2002, str. 223 . [13] Viz Landmine Monitor
Report 2003, str. 225. [14] Dopis Ivo
Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo
zahraničních věcí, 27. května
2004 [15] Dopis Josefa Vítka,
Ministerstvo zahraničních věcí, 25. února 2002, a
interview, 6. března 2002. [16] Dopis
Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo
zahraničních věcí, 27. května 2004; Zpráva
dle článků 7 a 3, květen 2004; Zpráva dle
Článku 13 Doplňujícího protokolu II.
Úmluvy o konvenčních zbraních, 15. října,
2004 [17] Více o typech
jednotlivých min viz Landmine Monitor Report 1999, str. 707-708.
Československé miny byly exportovány a
používány v Afghánistánu, Angole,
Kambodži, bývalém Východním Německu,
Eritrei, Etiopii, Mozambiku, Namibii, Nikaragui, Somálsku,
Jižní Africe a Zambii. [18]
Dopis Alexandra Slabého, Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních
věcí, 31. března 2000; Zpráva dle Článku 7,
Formulář E, 15. srpna 2000; viz také Landmine Monitor Report
2000, str. 262 [19]
Prohlášení Miroslava Tůmy, Odbor OSN, Ministerstvo
zahraničních věcí, Regionální konference o
nášlapných minách, Budapešť, 26.-28.
března 1998. [20] Zpráva dle
Článku 7, Formulář G, 30. dubna 2003; dopis Ivo
Šrámka, Ministerstvo zahraničních věcí, 27.
května 2004. Tři zmíněné typy min byly: PP Mi-SR
(132 956), PP Mi-SrII (196 185) a PP Mi-S1M (130). Celkové
množství 327 845 kusů vychází
z údajů o zničených (322 996) a
zbývajících (4849) minách . Viz Landmine Monitor
Report 2001, str. 677 a Landmine Monitor Report 2002, str.
224 [21] Zpráva dle
Článku 7, Formulář E, 30. června 2001. Ačkoli
Zpráva dle Článku 7, Formulář G, 3. května
2004 uvádí, že 322 996 min bylo zničeno a
dalších 1414 min bylo zničeno v průběhu
zničení výrobních zařízení,
ještě před tím než Dohoda vstoupila v platnost.
Zpráva dle Článku 7, Formulář G, 3. května
2002. [22] Zpráva dle
Článku 7, Formulář D, 3. květen 2004; Zpráva
dle Článku 7 , formulář D, 30. června 2001.
Nezničené miny byly typu PP Mi-SR (1245), PP Mi-SrII (3474) a PP
Mi-S1M (130). V předešlých zprávách dle
Článku 7 byly uvedeny rozdílné součty: PP Mi-SR
(1375), PP Mi-SrII (3344) a PP Mi-S1M
(130). [23] Dopis Ivo Šrámka,
ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí,
27. května 2004; telefonický rozhovor s podplukovníkem
Richardem Máchou, Ministerstvo obrany, Praha, 5. května
2003. [24] Fax od Jiřího
Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních
věcí ČR, 10.června
2003. [25] Dopis Ivo Šrámka,
ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí,
27. května 2004. [26] Dopis
Jiřího Svobody, Ministerstvo zahraničních
věcí, 27. března 2003. Více o
předešlých odminovacích operacích v Landmine
Monitor Reportu 2002, str. 224-225 [27]
Zpráva dle Článku 7, Formulář C, 3. května
2004; Zpráva dle Článku 13 Doplňovacího protokolu
II., Formulář B, 15. října
2003. [28] Dopis Ivo Šrámka,
ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí,
27. května 2004. [29] Dopis
Jiřího Svobody, Ministerstvo zahraničních
věcí, 27. března 2003. Více v Landmine Monitor Reportu
2001, str.679 [30] ITF,
„Výroční zpráva 2003,“ str. 16,
36. [31] Dopis Ivo Šrámka,
ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí,
27. května 2004. [32]
Ibid. [33] Prohlášení
České republiky, Páté setkání
členských
států [34] Viz Landmine
Monitor Report 1999, str. 709, 628 [35]
Zpráva dle Článku 13 Doplňovacího protokolu II.
CCW, Formulář E, 15. října
2003. [36] Dopis Ivo Šrámka,
ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí,
27. května 2004. [37] Viz. Landmine
Monitor Report 2003, str. 226 a Landmine Monitor Report 2002, str.
226. [38] Více v Landmine Monitor
Report 2002, str. 226