+   *    +     +     
About Us 
The Issues 
Our Research Products 
Order Publications 
Multimedia 
Press Room 
Resources for Monitor Researchers 
ARCHIVES HOME PAGE 
    >
 
Table of Contents
Country Reports
Česká Republika, Landmine Monitor Report 2004

Česká Republika

Klíčové události od května 2003: V květnu 2004 Ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo své stanovisko, podle kterého Článek 2 Dohody o zákazu nášlapných min nezakazuje miny s nástražnými čidly (jejichž použití může mít neočekávané následky). Ministerstvo však vyjádřilo ochotu diskutovat otázku zákazu těchto min v rámci Úmluvy o konvenčních zbraních nebo v rámci Dohody o zákazu nášlapných min.

Klíčové události od roku 1999: Česká republika ratifikovala Dohodu o zákazu nášlapných min 26. října 1999 a 1. dubna 2000 se stala členským státem této Dohody. Odpovídající národní legislativa vstoupila v platnost 3. prosince 1999 a zároveň byly stanoveny trestní sankce, postihující porušení Dohody. Zásoby nášlapných min (324 412 kusů) byly zničeny 15. června 2001 tzn. ve velkém předstihu před termínem (1. dubna 2004) stanoveném Dohodou. Odminovací práce v bývalém vojenském prostoru Mladá byly dokončeny v červnu 2000 a v bývalém vojenském prostoru Ralsko v březnu 2004. V květnu 2001 a v květnu 2003 byly české proti-vozidlové miny PD-Mi-PK s nástražným drátem vystavovány na mezinárodním zbrojním veletrhu, což mohlo být možné porušení Dohody o zákazu nášlapných min. Česká republika skladuje proti-vozidlové miny s nástražnými čidly, což je podle názoru International Campaign to Ban Landmines (ICBL) porušení Dohody o zákazu nášlapných min.

Politika zákazu nášlapných min

Česká republika podepsala Dohodu o zákazu nášlapných min 3. prosince 1997 a ratifikovala ji 26. října 1999. Členským státem Dohody se ČR stala 1. dubna 2000. Trestní sankce, postihující porušení Dohody dle Článku 9 této dohody, vstoupily v platnost 3. prosince 1999.[1] Česká republika publikovala 3. května 2004 svou v pořadí již šestou transparentní Zprávu dle Článku 7 Dohody.[2]

Česká republika se účastnila všech přípravných setkání v rámci Ottawského procesu, která předcházela vzniku Dohody o zákazu nášlapných min. ČR se pravidelně účastní výročních setkání členských států a meziročních setkání od roku 1999. Na Pátém setkání členských států v září 2003 česká delegace uvedla, že „světa bez nášlapných min lze dosáhnout pouze globální implementací Dohody o zákazu nášlapných min. Česká delegace dále nabídla „české zkušenosti a technologie při spolupráci s ostatními členskými státy Dohody k dosažení tohoto cíle“.[3] V prosinci 2003 hlasovala Česká republika pro rezoluci Generálního shromáždění OSN 58/53, která vyzývá ke globální implementaci Dohody o zákazu nášlapných min. Česká republika hlasovala od roku 1996 pro každou rezoluci Generálního shromáždění OSN, která podporovala zákaz nášlapných min.

Česká republika se pouze zřídka zúčastňovala rozsáhlých debat, které mezi s sebou vedli zástupci členských států. Tyto debaty se týkaly následujících otázek: interpretace a implementace podle Článků 1, 2 a 3, společné vojenské operace členských a ne-členských států, skladování a doprava nášlapných min v zahraničí, legalita proti-vozidlových min s citlivými rozbuškami a proti-manipulačními čidly, množství nášlapných min povolené pro výcvik. S ohledem na Článek 1 Ministerstvo zahraničních věcí jednoduše uvedlo, že Česká republika „plně respektuje...zákaz použití...stejně jako povinnost neasistovat, nepodporovat a nenavádět kohokoli k činnostem, které jsou zakázány členským státům podle Úmluvy.“[4] Ministerstvo obrany deklarovalo, že „použití a transport nášlapných min na území České republiky je ve všech aspektech ilegální.“[5]

Proti-vozidlové miny s citlivými rozbuškami a proti-manipulačními čidly

ICBL vyjádřila znepokojení nad faktem, že některé české proti-vozidlové miny (především ty s nástražnými čidly) mohou být použity jako proti-pěchotní nášlapné miny. Podle názoru ICBL by se na tyto miny měla vztahovat Dohoda o zákazu nášlapných min. Ministerstvo obrany potvrdilo, že tři typy českých proti-vozidlových min (PT-Mi, PT-Mi-P a PT-Mi-U) mohou být použity s výsuvnou rozbuškou a že proti-vozidlová mina PD-Mi-PK může být použita s nástražným drátem.[6] V březnu 2000 navíc Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že ”české podniky dodávají armádě ČR dalekonosné střely, vybavené proti-tankovými minami, které jsou opatřeny elektronickým zařízením proti vyzvednutí.“[7]

Na Pátém setkání členských států v září 2003, vyjádřila česká delegace své stanovisko, podle kterého Článek 2 Dohody „nezakazuje citlivé rozbušky, které mohou mít nezamýšlené účinky. S vědomím rozdílnosti názorů na tuto problematiku je však Česká republika přesto připravena prozkoumat otázku zákazu podobných min v rámci Skupiny vládních expertů Úmluvy o konvenčních zbraních. Jestliže jsou však členské státy Dohody o zákazu nášlapných min toho názoru, že je vhodnější diskutovat tuto problematiku v rámci tohoto fóra, nebudeme proti.“[8]

V květnu 2004 Ministerstvo zahraničních věcí zopakovalo své stanovisko, že Článek 2 Dohody „nezakazuje citlivé rozbušky, které mohou mít nezamýšlené účinky. Paragraf 1 tohoto článku definuje proti-pěchotní miny jako miny, konstruované tak, aby vybuchly při styku s člověkem... . Každá „ne-pěchotní mina“ může být aktivována kontaktem s člověkem.“[9] Toto prohlášení bylo odpovědí na žádost Landmine Monitoru o komentář faktu, že na zbrojním veletrhu IDET v Brně byla nabízena česká proti-vozidlová mina PD-Mi-PK s nástražným drátem.[10] Ministerstvo dále doplnilo, že PD-Mi-PK „není navržena, zamýšlena ani užívána jako mina, která by mohla být aktivována člověkem.“[11] Ve svém vyjádření k podobné epizodě z května 2001 Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že nepovažuje použití proti-vozidlových min s nástražným drátem za porušení Dohody o zákazu nášlapných min.[12]

Česká delegace v září 2003 potvrdila, že „zastaralé proti-vozidlové miny“ byly staženy z výzbroje a nahrazeny novějšími zařízeními, jak bylo oznámeno již na Čtvrtém setkání členských států v září 2002.[13] V květnu 2004 Ministerstvo zahraničních věcí deklarovalo, že Česká republika plánuje do roku 2007 zničit zhruba 470 000 min.[14] Čeští představitelé neuvedli, které typy proti-vozidlových min budou staženy z výzbroje.

Česká republika je členským státem Úmluvy o konvenčních zbraních (CCW) a jejího Doplňujícího protokolu II. Česká republika vydala 15. října 2003 zprávu dle Článku 13 Doplňujícího protokolu II. a v listopadu 2003 se zúčastnila Páté výroční konference členských států Protokolu. V minulých letech se těchto zasedání účastnila pravidelně a pravidelně také zveřejňovala výše zmíněné zprávy. Česká republika také vyjádřila podporu novému Protokolu V., který se týká nevybuchlé válečné munice a podpořila návrhy, týkající se „jiných než proti-pěchotních nášlapných min.“[15]

V roce 2001 vznikla společná pracovní skupina při Ministerstvu obrany a Ministerstvu zahraničních věcí a ad hoc pracovní skupina při Ministerstvu obrany. Úkolem těchto skupin je řešit záležitosti spojené s Dohodou o zákazu nášlapných min a Úmluvou o konvenčních zbraních. Ministerstvo zahraničních věcí v květnu 2004 neuvedlo žádné konkrétní výsledky práce těchto skupin a aktuální zprávy dle Článků 7 a 13 se o těchto skupinách také nezmiňovaly.[16]

Produkce a transport

Česká republika zdědila kapacity pro výrobu min po bývalém Československu, které patřilo k významným producentům a exportérům nášlapných min. Československé zbrojovky vyráběly deset druhů nášlapných min, které byly exportovány nejméně do dvanácti zemí.[17] Výroba min skončila v roce 1989 a dva výrobní provozy byly transformovány na jiný typ produkce.[18] Moratorium na převoz nášlapných min bylo vyhlášeno v roce 1994 a v roce 1997 se stalo permanentním.[19] Toto moratorium bylo posléze nahrazeno Dohodou o zákazu nášlapných min.

Skladování a destrukce nášlapných min

Celková zásoba nášlapných min v České republice ke dni, kdy vstoupila v platnost Dohoda o zákazu nášlapných min, představovala 327 845 kusů (celkem se zde vyskytovaly tři typy min).[20] Program zničení zásob nášlapných min byl schválen 23. května 1998 a dokončen 15. června 2001 – celkem bylo zničeno 324 412 min.[21] Proces zničení byl dokončen ve velkém předstihu před termínem, stanoveným Dohodou (1. duben 2004).

Na konci roku 2003 deklarovala Česká republika vlastnictví 4 849 kusů nášlapných min (tzn. stejný počet jako v roce 2001), z toho vyplývá, že žádné nášlapné miny nebyly zneužity k zakázaným účelům.[22] Ministerstvo obrany vysvětlilo, že původním záměrem bylo využít miny pro trénink pyrotechniků a testy nových odminovacích zařízení, k čemuž však nedošlo a miny jsou nyní používány ad hoc například pro trénink zacházení s výbušnými materiály.[23]

Ministerstvo zahraničních věcí ČR informovalo v červnu 2003 Landmine Monitor, že Česká republika nevlastní žádnou “proti-pěchotní, směrovou, tříštivou munici, včetně munice typu Claymore.“[24]

Nášlapné miny/UXO a odminovací práce

Ve Zprávě dle Článku 7 pro rok 2003 Česká republika uvedla, že na jejím území nejsou žádné zaminované (nebo ze zaminování podezřelé) oblasti. Nicméně dvě oblasti byly kontaminovány nevybuchlou municí nejprve v průběhu nacistické okupace za druhé světové války a poté za sovětské okupace.

Odminování vojenského prostoru Ralsko bylo dokončeno 31. března 2004. Během čtvrté fáze odminovacích prací v průběhu roku 2003 bylo na 350 hektarech nalezeno zhruba 5000 kusů nevybuchlé munice (UXO) – převážně malých zbraní a munice – a následně zničeno. [25] Vojenský prostor Ralsko byl kontaminován v průměru 15 kusy UXO na jeden hektar.[26] Odminování vojenského prostoru Mladá bylo dokončeno v červnu 2000.[27]

Nevybuchlá munice z druhé světové války byla nalezena také v jiných částech České republiky, ačkoli Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že v roce 2003 nebyla nalezena žádná UXO.[28] V roce 2002 bylo nalezeno 5 949 min, ručních granátů a projektilů. Dále bylo nalezeno a zničeno více jak 26 000 kusů jiných druhů UXO.[29]

Financování odminovacích operací a asistence

V roce 2003 poskytla Česká republika 301 757 amerických dolarů na financování odminovacích operací. Tato částka zahrnovala 50 000 amerických dolarů pro International Trust Fund for Demining and Mine Victims Assistance (ITF), které byly použity na odminovací operace v Bosně a Hercegovině, Albánii a Srbsku a Černé Hoře.[30] Dále bylo v rámci této částky věnováno 200 000 korun iniciativě „Trees Instead of Mines“ v Libanonu, 1 600 000 korun Geneva International Centre for Humanitarian Demining (GICHD), 1 962 216 korun UN Voluntary Trust Fund a 3 000 000 korun Mezinárodnímu výboru Červeného kříže „na odminovací operace a pomoc obětem.“[31]

V roce 2004 se Česká republika chystá znovu věnovat 50 000 amerických dolarů ITF, 1 600 000 korun GICHD a 2 500 000 korun UN Voluntary Trust Fund.[32]

Před rokem 2003 věnovala Česká republika 278 000 amerických dolarů na odminovací operace po celém světě. V roce 1999 věnovala ČR 107 000 amerických dolarů ITF a v období 2000 -2002 věnovala Česká republika ITF každoročně 50 000 amerických dolarů. V období 2001-2002 věnovala Česká republika 10 000 amerických dolarů programu NATO Partnerství pro mír na zničení zásob nášlapných min v Albánii a zároveň poskytla dvě „odminovací zařízení KMT 6“ v hodnotě 310 000 korun libanonské vládě.[33] Menší dary byly věnovány na odminovací operace před rokem 1999.[34]

V průběhu roku 2003 pokračovaly české jednotky v Kosovu – vedle svých ostatních úkolů - v odminovacích operacích tak jako v předešlých letech.[35] V roce 2002 a v předešlých letech se české jednotky podílely na podobných operacích v Bosně a Hercegovině.

Oběti nášlapných min/UXO a pomoc postiženým

Na rozdíl od předešlých let nedošlo v roce 2003 v České republice k žádným obětem v souvislosti s nášlapnými minami nebo nevybuchlou municí.[36] Mezi lety 1999 a 2002 bylo zabito 12 a zraněno 40 osob následkem styku s nevybuchlou municí: 2 mrtví a 10 zraněných v roce 2002; 4 mrtví a 1 zraněný v roce 2001; 3 mrtví a 14 zraněných v roce 2000; 3 mrtví a 15 zraněných v roce 1999. V roce 2001 Ministerstvo obrany odhadovalo, že od roku 1960 bylo nevybuchlou municí nebo nášlapnými minami postiženo (zabito či zraněno) 200 až 300 lidí.[37]

Podle informací české armády nedošlo u příslušníků českých vojenských misí v zahraničí v období 1999-2003 k žádným obětem v souvislosti s nášlapnými minami nebo UXO.

Zdravotní pojištění je v ČR povinné, hradí náklady na léčbu a poskytuje kompenzace v případě ztráty příjmu.[38]


[1] Viz Ladmine Monitor Report 2000, str. 624.
[2] Viz Zpráva dle Článku 7 vydaná 3. května 2004 (pro kalendářní rok 2003); 30. dubna (pro kalendářní rok 2002); 3. května 2002 (pro kalendářní rok 2001); 30. června 2001 (pro období do 30. června 2001); 30. dubna 2001 (pro období do 30. dubna 2001); 15. srpna 2000 ( pro období do 1. července 2000).
[3] Prohlášení České republiky, Páté setkání členských států, Bangkok, 16. září 2003.
[4] Dopis Jiřího Svobody, Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. března 2003; viz také Landmine Monitor Report 2002, str. 223. Toto prohlášení modifikují předcházející stanovisko, že „pouhá spoluúčast“ by neměla české zaměstnance vystavit soudnímu stíhání. Viz Ladmine Monitor 2001, str. 676
[5] Rozhovor s podplukovníkem Richardem Máchou, Oddělení strategického plánování, Ministerstvo obrany, Praha, 6. března 2002. V květnu 2004 si Landmine Monitor vyžádal potvrzení tohoto prohlášení.
[6] Na setkání Mezinárodního výboru Červeného kříže v březnu 2001 zástupce české armády uvedl, že proti-vozidlové miny s nástražným drátem nejsou používány v rámci armádního výcviku.
[7] Dopis Alexandra Slabého, Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 31. března 2000
[8] Prohlášení České republiky, Páté setkání členských států, 16. září 2003, str. 222-223, viz také Landmine Monitor Report 2001, str. 678
[9] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004
[10] Německá iniciativa za zákaz nášlapných min, „Česká zbrojovka je podezřelá z porušení Ottawské konvence,“ www.landmine.de, 6. května 2003
[11] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004
[12] Viz Landmine Monitor Report 2002, str. 223 .
[13] Viz Landmine Monitor Report 2003, str. 225.
[14] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004
[15] Dopis Josefa Vítka, Ministerstvo zahraničních věcí, 25. února 2002, a interview, 6. března 2002.
[16] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004; Zpráva dle článků 7 a 3, květen 2004; Zpráva dle Článku 13 Doplňujícího protokolu II. Úmluvy o konvenčních zbraních, 15. října, 2004
[17] Více o typech jednotlivých min viz Landmine Monitor Report 1999, str. 707-708. Československé miny byly exportovány a používány v Afghánistánu, Angole, Kambodži, bývalém Východním Německu, Eritrei, Etiopii, Mozambiku, Namibii, Nikaragui, Somálsku, Jižní Africe a Zambii.
[18] Dopis Alexandra Slabého, Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 31. března 2000; Zpráva dle Článku 7, Formulář E, 15. srpna 2000; viz také Landmine Monitor Report 2000, str. 262
[19] Prohlášení Miroslava Tůmy, Odbor OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, Regionální konference o nášlapných minách, Budapešť, 26.-28. března 1998.
[20] Zpráva dle Článku 7, Formulář G, 30. dubna 2003; dopis Ivo Šrámka, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004. Tři zmíněné typy min byly: PP Mi-SR (132 956), PP Mi-SrII (196 185) a PP Mi-S1M (130). Celkové množství 327 845 kusů vychází z údajů o zničených (322 996) a zbývajících (4849) minách . Viz Landmine Monitor Report 2001, str. 677 a Landmine Monitor Report 2002, str. 224
[21] Zpráva dle Článku 7, Formulář E, 30. června 2001. Ačkoli Zpráva dle Článku 7, Formulář G, 3. května 2004 uvádí, že 322 996 min bylo zničeno a dalších 1414 min bylo zničeno v průběhu zničení výrobních zařízení, ještě před tím než Dohoda vstoupila v platnost. Zpráva dle Článku 7, Formulář G, 3. května 2002.
[22] Zpráva dle Článku 7, Formulář D, 3. květen 2004; Zpráva dle Článku 7 , formulář D, 30. června 2001. Nezničené miny byly typu PP Mi-SR (1245), PP Mi-SrII (3474) a PP Mi-S1M (130). V předešlých zprávách dle Článku 7 byly uvedeny rozdílné součty: PP Mi-SR (1375), PP Mi-SrII (3344) a PP Mi-S1M (130).
[23] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004; telefonický rozhovor s podplukovníkem Richardem Máchou, Ministerstvo obrany, Praha, 5. května 2003.
[24] Fax od Jiřího Svobody z oddělení OSN Ministerstva zahraničních věcí ČR, 10.června 2003.
[25] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004.
[26] Dopis Jiřího Svobody, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. března 2003. Více o předešlých odminovacích operacích v Landmine Monitor Reportu 2002, str. 224-225
[27] Zpráva dle Článku 7, Formulář C, 3. května 2004; Zpráva dle Článku 13 Doplňovacího protokolu II., Formulář B, 15. října 2003.
[28] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004.
[29] Dopis Jiřího Svobody, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. března 2003. Více v Landmine Monitor Reportu 2001, str.679
[30] ITF, „Výroční zpráva 2003,“ str. 16, 36.
[31] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004.
[32] Ibid.
[33] Prohlášení České republiky, Páté setkání členských států
[34] Viz Landmine Monitor Report 1999, str. 709, 628
[35] Zpráva dle Článku 13 Doplňovacího protokolu II. CCW, Formulář E, 15. října 2003.
[36] Dopis Ivo Šrámka, ředitel Odboru OSN, Ministerstvo zahraničních věcí, 27. května 2004.
[37] Viz. Landmine Monitor Report 2003, str. 226 a Landmine Monitor Report 2002, str. 226.
[38] Více v Landmine Monitor Report 2002, str. 226